Image Description
Image Description
Metoda loci pracuje se dvěma základními mechanismy. Prvním z nich je vytváření bizarních asociací mezi informacemi, se kterými pracujeme. Můžeme si tento proces představit jako vizuální vnitřní písmo. Je to jakýsi těsnopis, pomocí kterého uchováváme ve vizuálních představách informace, které se chceme naučit. Druhým velmi důležitým mechanismem, je práce s prostorem, protože do prostoru si pomocí této mnemotechniky ukládáme právě ony vytvořené asociace. V našem výzkumu jsme se zaměřovali zejména na prostor. Dříve než si však vysvětlíme povahu samotného experimentu, podívejme se nejdříve na samotný konstrukt, který jsme zkoumali.
Když si student chce uchovat důležité informace, které slyšel například na přednášce, nebo které se dočetl v učebnici, využije k tomu nejpravděpodobněji sešit, do kterého si informace zapíše. Množství informací, které si je schopen do tohoto sešitu zapsat, je dáno zejména množstvím listů, které sešit obsahuje. Jednoduše řečeno, čím větší počet listů sešit má, tím více informací je student schopen do něj zapsat. Umění paměti využívá prostor k zápisu informací. Množství informací, které si do prostoru můžeme uložit, je dáno množstvím míst (loci), které prostor obsahuje. Funkčně můžeme přirovnat prostor k sešitu a místa k listům v onom sešitu. Sešit je úložiště informací, které si člověk může koupit v papírnictví. Prostor, je úložiště informací, které si člověk osvojil (a osvojí) v průběhu svého života.
Co je tím konkrétně myšleno? Prostorem můžeme myslet například váš byt, ve kterém nyní žijete. Tedy spíše vaši mentální reprezentaci bytu, která je uložena ve vaši paměti – tedy vaše představa onoho bytu. Může to být dům, ve kterém jste bydleli; ve kterém bydlí vaši rodiče nebo prarodiče. Může to být kancelář ve vaši práci nebo restaurace, do které chodíte na oběd. Může to být dům nebo byt vašeho partnera. Je to jakýkoli prostor, který znáte, a který máte dobře uložen v paměti.
V našem pojetí se dá na prostor dívat ze dvou úhlů pohledů. První z nich je prostor jako dlouhodobé úložiště, které odkazuje na obecně známý paměťový palác popularizovaný zejména novějšími seriály (Sherlock či Hannibal). Druhým z nich je prostor jako krátkodobé úložiště informací. Paměťový palác využíváme k tomu, abychom si v něm uchovali informace, dá se říci, po zbytek našeho života, nebo minimálně po velmi dlouhou dobu. Krátkodobé úložiště si můžeme představit jako flash disk, na kterém máme dočasně uložené informace. Jakmile tyto informace již nepotřebujeme, můžeme je vymazat, nebo přemazat jinými informacemi. V našem výzkumu jsme se zaměřovali zejména na toto „druhé“ krátkodobé úložiště. Dá se říci, že jsme zkoumali: jak efektivně se dá toto úložiště „přemazat“ a „nahrát“ na něj nové informace.
Vycházeli jsme především ze specifické teorie interference, která předpokládá, že existují určité nápovědi, pomocí kterých vytahujeme informaci z naši paměti. Typickým příkladem je: „když si chcete na něco vzpomenout, jděte do místnosti, ve které jste na to mysleli“ (což je mimochodem velmi podobné metodě loci). Tato teorie však předpokládá, že na každou takovou nápověď se může vázat různé množství informací. Čím více informací je na tuto nápověď (v našem případě na jedno místo v prostoru; např. most přes řeku) navázáno, tím hůře se informace uložené v paměti přes tuto nápověď vytahují z paměti. Antičtí autoři, od kterých pocházejí originální zdroje pojednávající o metodě loci tvrdí, že prostor a jednotlivá místa, jsou jako voskové destičky, které se dají kdykoliv přemazat, když je třeba. To znamená, že bychom si teoreticky mohli umisťovat na ta samá místa pořád nové informace, aniž by došlo k úbytku vybavených slov při nových pokusech. Naše hypotéze voskové destičky tedy zní: „přepisujeme-li staré informace novými (tedy ukládáme nová slova na již použitá místa), nedojde k poklesu vybavení jednotlivých slov u následujících seznamů.
Pojďme se nyní podívat na to, jak jsme se snažili tuto hypotézu testovat. Díky laskavosti 104 participantů, kteří přišli na náš výzkum, jsme byli schopni otestovat následující experimentální design. Nejdříve jsme participanty naučili ve virtuální realitě, ve hře Fallout 4, prostor s 25 místy. Následně byly participantům představeny 3 seznamy, kdy každý seznam obsahoval 50 slov. Dohromady se tedy participanti museli naučit 150 slov. Nejdříve byli požádáni, aby si první seznam uložili na těchto 25 míst a to takovým způsobem, že si měli mezi dvěma slovy vytvořit bizarní asociaci, kterou měli uložit na první, druhé, třetí až 25 místo. Jakmile byli hotovi, byli požádáni aby si vybavili jednotlivá slova. Následně měli 3 minuty pauzu. Po této pauze si opět měli stejným způsobem uložit druhý seznam 50 slov, na ta samá místa. Následovala tří-minutová pauza, kdy u třetího seznamu se proces opakoval.
Podle teorie interference, by si měli v prvním seznamu vybavit nejvíce slov, v druhém méně slov a v třetím nejméně slov. Výsledky však podporovali naši hypotézu voskové destičky. V prvním seznamu si participanti vybavili nejméně informací, nicméně pořád velmi velké množství slov a to 42,4/50 (84,6 %). V druhém seznamu si vybavili 43,4 slov (86,8 %) a v třetím seznamu si ironicky vybavili slov nejvíce 43,9 (87,8 %).
Jednotlivé průměry se od sebe statisticky významně nelišily, což potvrzuje naši hypotézu a zároveň říká, že prostor, se kterým pracuje metoda loci může být využit jako dočasné úložiště informací.
Zajímavé taky bylo, že osobnostní rysy, zejména otevřenost vůči zkušenosti, která je do značné míry dimenzí kreativity, s výsledky v jednotlivých seznamech vůbec nekorelovaly. Zde počítáme taky sub-rysy osobnosti jako fantazie a novátorské činnosti.
Nenašli jsme žádný vztah ani mezi úrovní vizuální představivosti ani představivosti pohybu.
Výsledky, které se vztahují ke vztahu celkové figurální inteligence se však potvrdili jako významné. Statistiky významnou, pozitivní, mírně silnou korelaci jsme zjistili mezi celkovou úrovní figurální inteligence a mezi sub-testem Kostky, ve kterém měli participanti za úkol mentálně manipulovat s 3D obrazci.
Výsledky našeho experimentu prokázaly, že v případě využívání metody loci, můžeme opakovaně užívat ten samý prostor pro minimálně krátkodobé ukládání informací, a to velmi efektivně. Výkon participantů ve třech seznamech se nesnižoval, naopak se mírně zvyšoval.
S výkonem, tedy množstvím vybavených slov v jednotlivých seznamech, nekorelují žádné osobnostní rysy, vizuální představivost ani představivost pohybu.
Našli jsme však vztah s figurální inteligencí, kdy nejsilněji korelovala celková figurální inteligence a sub-test Kostky, ve kterých měli participanti manipulovat mentálně s 3D obrazci.
Závěrem můžeme říct, že pro využívání metody loci, nepotřebuje uživatel žádné specifické kognitivní schopnosti, které jsme měřili. Vyšší úroveň figurální inteligence může dopomoci při kódování či vybavení, nicméně vztah není příliš silný, abychom jej mohli považovat za zcela podstatný.
V první části výzkumu vás požádáme o vyplnění specifické části Testu struktury inteligence, tedy subtest figurální inteligence, který zjišťuje schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem, včetně manipulace s dvojrozměrnými i trojrozměrnými obrazci. Následně vám budou představeny pravidla metody loci.
První část zabere přibližně 45 minut – 30 min Test struktury inteligence a 15 minut vysvětlení metody loci.
V druhé části výzkumu vstoupíte již do virtuální reality a osvojíte si virtuální prostředí ve hře Fallout 4. Následně do tohoto prostředí budete ukládat tři seznamy slov. Vaším úkolem si bude zapamatovat a následně vybavit co nejvíce informací.
Ve třetí části Vám budou zadány tři dotazníky. Dotazník osobnosti, dotazník zkoumající živost vizuálních představ a dotazník zjišťující živost představ pohybu.
Třetí část zabere přibližně 45 minut – 30 minut dotazník osobnosti a 15 minut dotazníky představivosti.
DÉLKA EXPERIMENTU JSOU 3 HODINY
HTML Generator